Jednou naší velkou vášní je cestování a vše s ním spojeno – jak to dobré, tak ale i to zlé. A pokud touto vášní ještě netrpíte, ale myslíte si, že byste v budoucnu mohli, doporučuji začít s tímto novým „objevováním“ v nějakém klasičtějším městě pouze na jeden den. Takový to výlet vás neunaví, ani finančně nezruinuje. Ba naopak, jednodenní výlety jsou dle mého názoru nejlepšími nakopáváky na doplnění energie a vitality.

Do začátku rozhodně doporučuji jezdit přes nějaké cestovky. Cesta na vlastní pěst je sice ve většině případů výhodnější, ale pro začátečníky, kteří se bojí neznámého, a případných komplikací, to rozhodně nedoporučuji.

Za „klasičtější“ město já například považuji hlavní města států, které s námi sousedí – pro první příklad jsem vybrala a budu psát o návštěvě zlaté Vídně.

Cestovní kancelář, kterou jsem jela já, nás nabírala cca ve čtyři hodiny ráno v Praze u hlavního nádraží a poté byl transfer směr Vídeň. Příjezd do Vídně byl kolem deváté hodiny ranní, ale s tím, že jsme v centru narazili na kolony.

Pokud jste poprvé ve Vídni a nevíte, co by, zámek Schönbrunn je nutností. Jedná se o kolosální zámek s neuvěřitelně velkými zahradami. Na projití celého areálu budete potřebovat minimálně dvě hodiny. A pro opravdu zapálené objevovatele mám ještě jednu dobrou zprávu – přímo v tomto zámeckém areálu se nachází nejstarší zoologická zahrada v Evropě. Dle uznávaných celosvětových organizací je dokonce považována za jednu z nejhezčích Zoo na celém světě.

Bohužel vám nemohu konkrétně říci, jak to v této Zoo vypadá – nezbyl nám totiž čas a tak jsme návštěvu zahrady museli obětovat. Nicméně samotný zámecký areál vám rozhodně vynahradí i tuto ztrátu.

Co velmi doporučuji je procházka na zámecký Gloriet, kde je luxusní výhled na celý zámecký areál, ale i na (skoro) celou Vídeň.

Jedeme metrem:

Výhodou takového cestování je i možnost poznat dopravní prostředky v jiné zemi a naučit se tak něco nového. Musím se přiznat, že zprvu jsem měla z vídeňského metra trochu obavy, ale jakmile jsem do něj vlezla, byla jsem naprosto v klidu. Prvním plusem je fakt, že všechny automaty na jízdenky fungují v několika jazycích, takže si můžete zvolit například i rodnou češtinu. Co se týká ceny, tak ta je poměrně vysoká – jedna jízda vás vyjde cca na 2,5€, celodenní poté na 8€. Organizace metra je skvostná – ve většině případů máte rozdělení směru jízdy hned u vstupu a nemusíte pak řešit, zda nastoupit doleva či doprava. Krásným zpestřením je trasa metra. Velká část tratě totiž vede nadzemí, takže si připadáte spíše jako ve vlaku, než v metru – ideální pro někoho, kdo trpí fobií z podzemních tunelů.  

Zastávka Karlsplatz:

Pokud chcete vidět to nej (nejznámější, nejluxusnější, asi i nejzajímavější…), vystupte na zastávce Karlsplatz, která vás vyvede přímo na hlavní třídě Kärntner Straße. Hned jako první budete mít na obdiv budovu Opery. Jedná se o monumentální stavbu pocházející již z roku 1869 – samozřejmě byla v průběhu let několikrát přestavována, ale na kráse ji to neubralo.

Povinná zastávka: Sachr!

Co jiného si dát ve Vídni než pravý vídeňský sachr? To je nutnost! My si trochu zahrály na fajnovky a šli jsme ochutnat tento legendární dost do hotelu Sacher – do místa, kde přímo tento dort vznikl a kde jako na jediném místě smí používat pravou sachr recepturu. Dorty z jiných restaurací se poté liší úplně minimálně a to hlavně vrstvami marmelády… takže v reálu stejně nikdo tento rozdíl moc nepozná. Nicméně – pokud budete chtít navštívit přímo tento hotel s restaurací, připravte si penízky – za malinkatou kostičku sachr dortu zaplatíte cca 6€ - musím ale konstatovat, že i takto malé množství mi bohatě stačilo. Dort má totiž tak intenzivní chuť a sladkost, že si jej dokážete vychutnat i při takto malém množství.

Pokud jste milovníci obchodů, přijdete si na svoje – celá tato třída nabízí nespočet nejrůznějších obchodů, řetězců a všelijakých značek. Jediné co, připravte se na vysoké ceny.

Nutnost číslo nevím kolik: Katedrála svatého Štěpána

Tento chrám se řadí mezi nejvýznamnější památky celého Rakouska a právoplatně je i symbolem samotné Vídně. Jedná se o velmi vzácnou ukázku gotiky, která by neměla ujít vaší pozornosti. Je až neuvěřitelné, že počátky výstavby chrámu se datují již k roku 1137! Jakmile se před něj postavíte, ihned vás napadne: Pro Boha, jak něco takového mohli postavit. Jednoduše řečeno, je to krása.

A ač se to na první pohled nezdá, tento výpis vám už sám o sobě zabere pěknou řádku času, takže bych řekla, že se jedná o zlatý standart jednodenního výletu do Vídně. Samozřejmostí ale zůstává, že samotná Vídeň, respektive i pouze samotné centrum Vídně stýká několik desítek výjimečných památek, které rozhodně stojí za to někdy navštívit. Jelikož jsem je ale sama neprošla, nemohu se s vámi o ně podělit. Nicméně, na internetu seženete rozhodně mraky lákadel, kam ve Vídni jít či nejít.  

Teď už bych se s vámi chtěla pouze rozloučit a doufám, že jsem vás alespoň trochu inspirovala k cestování a objevování něčeho nového, i kdyby to měla být do začátku například “pouze“ zde zmiňovaná Vídeň :) Mějte se krásně a všem přeji úžasný zbytek dne… 

Na ukázku pár fotek z výletu ;) 

Verona – kdo by ji neznal. Jedná se prakticky i synonymum slov „město lásky“. Ač se jedná o poměrně hodně známé město, osobně mi připadá, že je turisty dost opomíjené a vyhledávané jsou raději města známější, jako je například Řím, Milano či Benátky. Jsem zastáncem toho názoru, že každý milovník Itálie by se měl na toto místo alespoň jednou podívat. A co potom teprve milovníci Shakespeara! :)

Právě do tohoto města byl totiž zasazen děj jeho nejznámější tragédie – Romeo a Julie, a vy tak můžete ve Veroně spatřit například dům Julie a Romea i mnoho dalších…

Verona patří mezi druhé největší město oblasti Benátsko (hned po Benátkách) a je hlavním městem provincie Verona. Největšího rozkvětu se Verona těšila v období středověku. Celé město, jeho střed i okraj, je úžasnou ukázkou několika dob a stavebních úsilí. Jednoduše se dá říci, že městské stavby pochází většinou z doby Římské, Románské a Gotické. Ten, kdo se tímto městem již někdy procházel, mi dá zajisté zapravdu, že je to takový stroj času. Nebýt všude jezdících aut, opravdu byste si připadali jak ve středověku. Ze všech domů vyzařuje stará energie, krása a noblesa. Typické pro toto město, ale i pro celou Itálii, jsou balkóny, respektive takové ty malinkaté balkónky na jednu až dvě židličky. Ty já naprosto zbožňuji a vždy hrozně závidím, že i v malém bytě mají takové to roztomilé balkónky, které jsou ideální na ranní snídaně, či jen tak na odpočinutí.

Bohužel jsem měla u Verony trochu malý problém v tom, že mi toto město přišlo hrozně uspěchané. Jiná města, ať už to byl Řím či Benátky, mi vždy přišly božsky klidné a neuspěchané. Každý měl na všechno dost času a nikam se nehnal. Verona mi v tomto ohledu přišla jako naprostý opak – ale možná jsem měla jen „smůlu“ na uspěchaný den.

A teď nějaké informace přímo o památkách:

Památka, která láká návštěvníky z celého okolí, je Juliin dům, který naleznete na ulici Via Cappello. Historie domu sahá až do 13. Století - nejde však o nejvýznamnější památku Verony, jelikož Juliin dům ve skutečnosti nemá s příběhem Romea a Julie nic společného. Shakespeare si tuto tragédii pouze vymyslel a děj pouze zasadil do tohoto místa. Nicméně Juliin balkon na nádvoří stále naleznete a s ním i zlatou sochu Julie - té se podle pověry má sáhnout na prso, a do roka tak prý naleznete pravou lásku.

Kousek od jižní brány Porta Nuova na náměstí Piazza Bra naleznete skutečnou nejvýznamnější veronskou památku – amfiteátr Arena. Jde o stavbu, která byla postavena v prvním století našeho letopočtu a je jen o něco menší než Koloseum a amfiteátr Capua. Kdysi se tu konaly gladiátorské souboje s exotickými zvířaty, dnes se zde konají velkolepá operní i rocková představení. (www.travelmag.cz)

Pohřebiště Scaliger (Arche scaligere) – toto místo je považováno za jedno z nejromantičtějších míst celé Verony. Ano, čtete správně – pohřebiště. Celé pohřebiště je jednou z nejpozoruhodnějších ukázek slavné gotiky na celém světě, a celý tento areál vzniká již ve 14. století. Konkrétně se jedná o pohřebiště rodu Della Scala. Místo vás dokáže opravdu přímo nadchnout a ohromit. Hroby jednotlivých členů rodů jsou umístěny všem na očích, a to v tzv. věžích celého pohřebiště. Nad každou střechou jednotlivých věží jsou poté umístěny i sochy členů, většinou vyobrazených na koních.

Nejlepší výhled na celou Veronu? Jednoznačně Piazzale Castel San Pietro! Toto okouzlující místo je dostupné jen pár minut pěšky z centra města a dojet sem můžete buď výtahem, který stojí cca 1,5€ na osobu, nebo zdarma pěšky (brr). „Zahrada“ se nachází opravdu celkem vysoko a všechny záběry z filmů, pohledy nebo fotografie, ze kterých Veronu znáte, jsou pořizovány právě většinou zde ;)

Samotná Verona je nesmírně početná, co se jednotlivých památek týče. Najdete zde několik desítek hodně starých, a i celkem vzácných domů, mraky kostelů a všeho možného. Samozřejmě ani já jsem všechno neprošla, a do článku vám tak všechno dát nemůžu. Osobně jsem i vynechala pár míst, které jsem sice navštívila, ale nepřišli mi tak zajímavé, abych o nich něco psala.

Teď tedy opět nechávám prostor pro fotografie. Pokud vás bude cokoli zajímat, pište a ptejte se :) Na přečtenou příště :)

Článek sepsala a nafotila Míla

„Kam jedete, dámy?“ zeptal se nás průvodčí na nádraží v Ústí.

„Do Prahy…,“ odpověděly jsme.

„Tak to tu jste špatně,“ oznámil nám arogantně milý gentleman…. Upps.

Taky se vám občas stávají podobné „vtipně-trapné“ momenty? Pokud ano, věřte, nejste v tom sami :)

Nicméně, my vám dnes přinášíme nejen trapný začátek tohoto výletu, ale celý náš den, který jsme strávily ve vánočních Benátkách – takže se pohodlně usaďte, a pojďte se společně s námi podívat do tohoto oslnivého města plného lodí a módy :)

Na začátek zřejmě nutno dodat, že jsme nejely úplně tak na vlastní pěst – celý výlet jsme si koupily přes portál Slevomat, který tento zážitek nabízel za necelých 1300,-Kč. V ceně byla zahrnuta cesta autobusem a služby průvodce. Na místě ještě bylo nutné zaplatit částku 26€ za loď a za vstup do Benátské laguny. Odjezd byl koncipován samozřejmě z Prahy, ale jelikož pocházíme až ze Severu Čech, čekala nás ještě cesta do tohoto krásného města…

Odjezd z Prahy byl naplánován na osmou večer, a abychom vše v pořádku stihly i s nějakou časovou rezervou, vyjížděly jsme z domova poměrně brzy – nyní si říkáme díky Bohu, ten trapný moment na nádraží by nám dokázal řádně zavařit.

Cesta autobusem byla dlouhá! Ba se dokonce dá říci, že byla příšerná a úmorná, ale… všechno jsme zvládly bez větších problémů, a ač se to zdá příšerné, proseděly jsme v autobuse celkem 22 hodin! Au naše dlouhé nohy.

První zastávka: PUŇŤA SABINA… teda pardon - Punta Sabbioni

Pokud pojedete do Benátek poprvé, nelekejte se. Autobus, či auto vás vysadí na centrálním parkovišti na poloostrově Punta Sabbioni – a na vás čeká cesta lodí do vašich vysněných Benátek (zde jsem si zahrála na pravou blondýnu, když jsem byla v Benátkách poprvé – naivně jsem totiž očekávala, že nás autobus vysadí přímo v Benátkách – haha, ano, blondýna se pozná). Přístav je pěkný. Pokud zde budete mít chvilku času, doporučujeme jít se projít od přístaviště vpravo. Dojdete k malé písečné pláži, kde si můžete ulovit krásnou mušli na památku – ale pozor, jen ráno. Jakmile tu budete odpoledne, pláž bude již díky přílivu zatopena.

VENEZIA – VENICE - BENÁTKY

Cesta lodí na ostrov trvá přibližně půl hodinky. Loď zakotví vždy na stejném místě – na samém začátku Benátek, odkud bude začínat vaše poznávací cesta skrz Benátky.

Nyní přichází na řadu dvě možnosti – chodit po památkách s průvodcem, nebo na vlastní pěst. Při první návštěvě jsme se spoléhaly na průvodce, kterého jsme následovaly na každém kroku – nicméně, tento krok nám nepřinesl žádná velká očekávání. Paní průvodkyně, která kdysi vedla naši skupinu, byla staršího věku a velmi špatně a potichu mluvila, takže z historie jsme toho stejně moc neměly.  Takže podruhé jsme se rozhodly jít si po vlastní ose. Ale říkáte si, jak budete vědět, kam jít? No, ono je to v Benátkách poměrně hodně jednoduché – hlavní turistická třída, která vede přes náměstí svatého Marka, až na rybí trh, se totiž pozná velmi jednoduše – je zde nejvíce turistů. Takže pokud se vydáte po vlastních, jděte s největším davem lidí a vždy dojdete na rybí trh a zase zpět. Pokud vás na tomto trochu odrazují slova turisté a davy, velmi vás zklameme – těch je v Benátkách velký počet, a to jak v létě, tak v zimě. Nicméně zůstává pravdou, že v zimě ty počty nejsou až tak odrazující.

Ale zajímá vás, kudy jsme se tedy daly my, a co jsme vše navštívily? Jdeme na to.

První nutnou zastávkou je zajisté náměstí svatého Marka. Jedná se totiž o jedno z největších náměstí na celém světě, a zajisté stojí za vaši pozornost. Náměstí, ale i celé toto město, je naprosto skvostně architektonicky řešeno – jedná se o shluk několika stavebních slohů, ale dohromady tvoří nádherné ucelené dílo, které nadchne odborníka, ale i naprostého laika. Na náměstí samotném se poté nacházejí další zajímavé pamětihodnosti, jako je například zvonice a bazilika svatého Marka, hodinová věž, Dóžecí palác či sloupy s benátskými lvi – traduje se, že mezi sloupy nikdy pravý Ital neprojde – v historii zde totiž stávalo popraviště a dodnes se věří, že průchod mezi sloupy znamená smůlu – takže pozor na to.

Pokud jste milovníky módy a nákupů obecně, budete toto město zbožňovat. Naší první zastávkou nebyl žádný jiný obchod, než-li naše milovaná Victoria‘s Secret – wau! Jakmile jsme vešly dovnitř, bylo nám jasné, že s prázdnou neodejdeme. A i když se jedná o malou prodejnu, je velmi přehledně a útulně řešena. Ceny zde jsou sice trochu vyšší, ale za kvalitu si člověk musí holt trochu připlatit.

Dalšími obchody, které v tomto městě jsou k sehnání, a které jsme i my navštívily, byl například Disney store – pokud milujete Disneyovky, bacha na to – bez problémů tu dokážete utratit několik desítek Euro, ani nemrknete.

Další můžeme zmínit například Mac, Sephora, Kiko, LV, a mnohé další. Co jsme si nemohly nechat ujít, byly i místní krámky, které prodávaly typické suvenýry či pochutiny. Naším krásným suvenýrem se tak například staly klasické Benátské karnevalové masky, které seženete prakticky na každém rohu. Jen si vždy dejte pozor na ceny. Ceny jednotlivých produktů se mohou lišit i o několik desítek Euro, a to se můžete jít podívat i do krámků, které jsou hned vedle sebe. Itálie celkově je hodně o smlouvání a o hlídání cen. Je jasné, že v těchto velkých destinacích jsou ceny velmi upravené pro turisty, ale i tak se dají usmlouvat, a to například až o polovic. A pokud vám je smlouvání trapné, vůbec nemusí. Italové se v tomto naprosto vyžívají a smlouvání je pro ně skoro až přirozeností. Samozřejmě toto smlouvání platí pouze pro suvenýry, v restauracích vám smlouvání bude maximálně na dvě věci ;)

Co je na Benátkách velmi typické jsou jejich mosty. Těch zde naleznete několik desítek a nacházejí se prakticky všude – je to totiž většinou jediná možnost, jak se dostat z jedné strany kalánu na druhou. Mezi nejznámější mosty zajisté patří most vzdechů, či Ponte di Rialto.

A přes tyto procházky po náměstí, po nákupech a po mostech, samozřejmě skrze davy turistů, dojdete až na místní trh, který nabízí mnohé krásy. Na své si zde přijdou milovníci čerstvého, a exotického ovoce, tak i milovníci ryb či koření. Trh je to opravdu veliký a upřímně můžeme říci, že se zde luxusně kupují drobné dárky pro nejbližší – jako jsou například sušené trsy papriček, směs koření na různé využití a tak podobně.

A tady jste prakticky na konci hlavní turistické třídy. Pokud vám zbude čas a nálada, velmi doporučujeme vydat si i do postranních uliček – zde nebude tolik turistů, a s velkou pravděpodobností natrefíte na velmi fotogenické prostředí, kde se vám nebudou motat lidé. Jako další bonus může být zajisté to, že v těchto uličkách se nachází několik krásných krámků, kde ceny budou velmi nízké a vy zde budete moci v klidu nakoupit. Ale všechno pro má i své proti – je totiž skoro až jisté, že v těchto uličkách se vždy ztratíte! Ale nepanikařte, pokud zachováte klid a chladnou hlavu, vždy najdete nějakou tu uličku, která vede na rušnější ulici města – a při nejhorším? GPS to jistí ;)

My jsme měly v Benátkách poměrně hodně času, tak jsme se vydaly trochu otestovat i místní restaurace – a to celkem tři. V první restauraci, která se nacházela přímo u rybího trhu, jsme okusily klasiku – Italskou pizzu. Pizza byla výborná, ale personál už méně. Velmi nám přišlo, že jakmile jste tam neplánovali utratit alespoň sto Euro, nebyli jste pro ně dobří návštěvníci. Pan číšník byl velmi nepříjemný a choval se poměrně povýšeně až arogantně.

Druhou restauraci jsme objevily po cestě zpět na náměstí svatého Marka. Restaurace se nacházela kousek od tohoto náměstí a zvenku vypadala velmi krásně, ale… Jakmile jsme vešli dovnitř, opak byl pravdou. Jednalo se totiž o Indickou restauraci, a její stav byl až trochu katastrofální. Vybavení velmi staré a nevkusné a výběr mizerný. Po dlouhém výběru jsme se rozhodly jen pro pití – Coca Colu a Fantu. Bez jediné otázky, jak ji chceme, nám donesli nápoje již nalité ve sklenicích a již na pohled nevypadaly zrovna „pravě“. Ale abychom neurazily, chvilku jsme poseděly a upily. Když přišlo placení, měly jsme trochu šok – za tuto jednu sklenku pití si restaurace účtovala 6€ - to nám přišlo přepísklé.

Poslední, a jedinou dobrou restauraci jsme našly až na nábřeží u přístaviště. Tam jsme se do sytosti najedly velkého, opravdu Maxi velkého toustu za 6€ a napily se výborného pití, které nám donesli v originální lahvi za 5€ - upozorňuji, že lahev měla objem jeden litr!

…a tak jsme se pěkně přejedly, počkaly na zpáteční loď, a s velkým nadšením z autobusové jízdy (haha) jsme se vydaly směrem domů. Ač se někomu může zdát takovýto výlet velmi krátký, nám vyhovuje. Člověk si nemusí brát prakticky žádné volno v práci, a za málo peněz pozná novou zemi, či město. Sice ne úplně detailně, ale alespoň nějaký zážitek se přece počítá. Cestování patří mezi naše velké záliby a nebráníme se žádné formě poznávání nových míst… i kdyby to mělo být podle některých názorů jen na pár hodin. I za těch pár hodin totiž člověk stihne poznat to nej z dané destinace a může si tak udělat další puntík na své cestovatelské mapě.

My velmi doufáme, že se vám článek líbil a věříme, že pokud ano, již teď zajisté klikáte na tlačítko odběru a začínáte nás pravidelně sledovat i na našem instagramu, kde se s vámi dělíme o naše každodenní zážitky či postřehy, drby, zajímavosti, nebo právě průstřihy z cestování :)

Mějte se krásně a určitě nám do komentářů dejte vědět, zda jsou Benátky vaší oblíbenou destinací :)

S láskou vaše Blond Girls – Míla a Týna

*Článek napsala Míla